Jak se v 60. a 70. letech (nejen) v Československu vykrádalo

Čistě náhodou jsem dnes narazil na soundtrack z "Tenkrát na západě" a první skladba z alba mi hned přišla tak trochu povědomá... trochu jsem pak Googlil a uvědomil si, jak se v tehdejším Československu v šedesátých a sedmdesátých tak hodně vykrádalo.

Once Upon a Time in the West / Věra Špinarová - Jednoho dne se vrátíš

Je smutné zjistit, kolik tehdejších (dnešních TOP českých zpěváků/zpěvaček) interpretů vlastně jen otextovalo (v lepším případě) originální slavný song a udělalo z něj místní "hit". Ne málo interpretů na tom prakticky postavilo svojí kariéru - nechci k nim být neuctivý, ale nezdá se vám to postavené na hlavu?
Nevadily by mi takové předělávky, cover verze a remixy, pokud by je každý chápal jako předělávky. Mnohdy tomu tak bohužel není.

Několik známých příkladů za všechny

Marie Rottrová - Lásko voníš deštěm / Black Sabbath - She's Gone

Karel Gott - Být stále mlád / Alphaville - Forever Young

Jiří Schelinger - Šípková růženka / Deep Purple - Soldier of Fortune

Helena Vondráčková - Dvě malá křídla / Killing Me Softly With His Soft

Ilona Czsáková - Prý že jsem hezká / Aretha Franklin - I Say a Little Prayer

Aleš Brichta - Dívka s perlami ve vlasech / Omega - Gyöngyhajú lány

Tehdejší česko-slovenští interpreti byli ve vykrádání skoro mistři, ale popravdě nebyli úplně tak sami...
Skoro by nestačily prsty jedné ruky, na které by se počítaly cover verze známé "Living Next Door to Alice"

http://www.youtube.com/watch?v=vbFnsbRQYuI (originál)
http://www.youtube.com/watch?v=OpUHbHGDoRo (UK)
http://www.youtube.com/watch?v=fteG45pyCeE (Finsko)
http://www.youtube.com/watch?v=Z4-rNCtx9n4 (Německo)
http://www.youtube.com/watch?v=UdfXT_JlLs0 (Švédsko)
http://www.youtube.com/watch?v=6t7EPbnZUz8 (Čechy)
http://www.youtube.com/watch?v=ueq980xgcls (Rusko)

Když se občas (není to zcela moje hobby) dostanu na nějakou diskotéku, je ještě smutnější zjistit, že ti "slavní DeeJayové", co hrajou tak "cool" songy, hrají prostě jen trochu pozměněné skladby, které zažily svůj zasloužený úspěch v jiné zemi.

A co je na tom všem nejvtipnější - všichni, co si myslí, jak skvělou hudbu produkuje jejich oblíbený DJ, přepínají rádio v okamžiku, kdy hraje originální verze těchto písní a podivují se nad tím, co je to za břídily...

Nevím zda už tolik stárnu, nebo mám tak hodně odlišný vkus, ale považuji za vrchol špatného vtipu (bez ohledu na jakkoliv šlechetný záměr pomoci Haiti) vytvořit remake původně skvělé skladby od Michaela Jacksona - We Are The World (rapovaná část začíná na 5:50). Nemám nic proti Rapu, jako takovému, ale na tomto místě rozhodně nemá co dělat.

Abych předešel případným nejasnostem - v této věci nejde tak úplně vinit samotné interprety, protože jejich repertoár je obvykle bohužel takový, jaký ho posluchači chtějí. Málo kdo si z finančních důvodů a pohodlí dovolí "vystoupit z řady".

Opravdu chceme takhle zničit (zapomenout) už tak málo památek, které nám zbyly od jedinečných talentovaných interpretů?!

ID3 tagging hudební sbírky

Již delší dobu uvažuji o tom, uspořádat si svou hudební sbírku, protože se v ní postupem času začínám ztrácet. CD považuji vzhledem ke kapacitě dnes již za pasé, proto veškerou hudbu skladuji na pevném disku a zde postupem času vznikl problém rozpoznat, co je co za interpreta a skladbu. Hledal jsem řešení, nenašel jsem zatím zcela mě vyhovující, ale relativně dobré.

Winamp
Tento skvělý Wokení přehrávač disponuje tzv. funkcí AutoTagging, od nějaké nedávné verze se tato funkce dá použít i hromadně (označím desítky skladeb a všechny jsou dotázány). Pro rozpoznávání používá databázi Gracenote.

MusicBrainz Picard
O pořádný kus dokonalejší software je rozhodně Picard, který mimo jiné sponzoruje nemalými příspěvky i Google. Picard používá svou vlastní databázi MusicBrainz. Tento povedený kousek softwaru je multiplatformní a open-source.

V globále zde můžeme hovořit celkem o třech důležitých poskytovatelích "audio-recognition".

Gracenote
Problém u Gracenote je rozhodně v neutuchající snaze najít cokoliv jen trochu podobného, tzn. že třeba i u českých interpretů se občas stane, že jej identifikuje jako čínského... Nepříjemná vlastnost, kterou nelze ignorovat, pokud chci svou sbírku nechat uspořádat automaticky, s minimálním lidským zásahem. Jejich algoritmy jsem nezkoumal, jen vím, že poskytují nějaké ofic. API, které se dá integrovat do vaší vlastní aplikace (přehrávače, taggeru, ...). Podle průvodního dokumentu k dodávanému SDK ta jejich databáze užívá z části i níže zmíněnou CDDB.

CDDB
Schopnost této databáze stojí a zároveň padá na rozpoznávání podle alba, jak je už z názvu patrné (Compact Disc Database). Osobně nemám vždy ve své sbírce celá alba, ale třeba jen jednu skladbu z alba, nebo občas ani ta skladba nebyla vydána v rámci alba, ale jako jediný hit. Proto je pro mě tato databáze z tohoto hlediska prakticky nepoužitelná. Nezkoušel jsem spolehlivost rozpoznávání, neznám algoritmus, ale myslím, že je mnohem jednodušší rozpoznat skladby ve vztahu k celému albu, než jednotlivě, takže by to mohlo být spolehlivé.

MusicBrainz
Vývojáři MusicBrainz používají zajímavý algoritmus tzv. PUID. Pro každý audio soubor je vygenerován na základě Open Fingerprint Architecture unikátní otisk a ten je následně odeslán do MusicDNS databáze, která vrátí unikátní PUID. Na základě této se pak dají snadno rozpoznat identické skladby s jinými ID3 tagy a názvy souborů. PUID se pak pošle do MusicBrainz databáze, kde se získají postatné informace o skladbě (titul, interpret, album, rok vydání ...). Toto řešení shledávám jako aktuálně nejlepší, protože se nesnaží za každou cenu najít cokoliv podobného, ale skutečně platí, že co rozpozná, rozpozná správně.

Jediné, co mi v Picard chybí je možnost užívání softwaru v Linuxu bez X serveru, tzn. bez GUI - přes konzoli.

Samozřejmě žádná z těch databází není dokonalá a úplná a vzhledem k rychlosti vydávání nových alb ani asi nikdy nebude (leda by se zavedla nějaká povinnost vydavatelů ohlásit to nějaké centrální databázi).

Článek může obsahovat nějaké drobné nepřesnosti týkající se popisu těch algoritmů, ale účelem článku bylo spíše poradit těm, co se snaží o podobnou organizaci své sbírky audia.

Nepřestaneme do dvaceti let používat mobily

Tento článek by měl být reakcí na krajovo úvahu – „Přestaneme do dvaceti let používat mobily?“

Já, majitel telefonu s Androidem, to vidím úplně obráceně - na mobily se vyvine spousta aplikací, díky kterým bude mobily možné používat stejně dobře, jako notebooky a počítače. Možná vyhynou SMSky, jako takové a budou se používat maily, ostatně proč ne.

Kraja píše o nemožnosti dohledání dřívější komunikace, což je věc, která i mě na mobilech dost vadila. Faktem je, že toto není problém mobilů (aparátů), jako takových, ale platforem, na kterých běží. Už nyní dělá Android z mobilu více, než jen mobil a já si toho neskutečně cením.

Všechny přijaté i odeslané SMSky se mi automaticky synchronizují s Gmailím účtem – mohu je dohledat když jsem u počítače a mohu v nich listovat když mám u sebe telefon. Vzhledem k tomu, že se myslím využívá na SMSky SD karta, není problém s jejich objemem. Dalo by se do aplikace s SMS/MSS odprogramovat ještě hledání, ale to je jen otázka času. :-)

Stejně tak všechny (příchozí i odchozí) hovory se mi automaticky nahrávají a mohu si je později přehrát, popř. rovnou poslat v příloze na Gmailí účet jako mail. Pravdou je, že zde by ta aplikace na nahrávání hovorů ještě mohla doznat jistých vylepšení, v tom smyslu, že toho druhého účastníka hovoru nahrává prakticky stejně, jako váš hlas – přes mikrofon. Kdyby zvuk mohla snímat třeba přímo z té zvukové karty, bylo by to dokonalé… Je to jen otázka času, kdy to dokáže.

Telefonický hovor měl a má odjakživa urgentní charakter – něco potřebuji ihned – zavolám. Pravdou bohužel je, že mnoho lidí nechápe, kdy to skutečně urgentní je a kdy není. Špatným příkladem můžou být třeba reklamní nabídky (O2) po telefonu, které, doufám, už se pomalu vytrácí.

Pracoval jsem kdysi pro jednu společnost, jejíž jednatel měl zálibu v tom, že se v telefonických hovorech vyloženě vyžíval. Pokud nevolal on vám, ale vy jemu, mohli jste ke konci měsíce být překvapeni účtem za telefon. 30ti minutové rozhovory nebyly žádnou výjimkou. Skutečností je, že třeba po vás ten člověk chce poslat nějaké materiály mailem, vy je pošlete, on čeká na telefonu (v tichu), než ten mail přijde a pak s vámi dále konzultuje připomínky k těm materiálům. Věřím, že kdyby vše proběhlo prostřednictvím mailů, mělo by to identický výsledek a obě strany by měly mnohem více času na jiné aktivity a odpovědi na mail se mohlo věnovat v jeden okamžik naplno. V tomto směru mi kraja naprosto mluví z duše, ovšem nemůže zapomínat, že stále existují a budou existovat situace, kdy telefonický hovor opravdu má opodstatněný urgentní charakter. Je jich určitě méně, než celkově uskutečněných hovorů, ale stále existují.

Na druhou stranu jsou i vylepšení, která rozhodně na mobilech nevítám. Připomeňme si situaci, kdy jedete ve vlaku, tramvaji, nebo autobusu a naproti vám sedí teenager a má neukájenou touhu všem okolo sdělovat, jaký poslouchá hudební styl a to prostřednictvím malého a nekvalitního repráčku v mobilu. Možná by se mělo automaticky v hudebních přehrávačích na mobilech programově zakazovat použití reproduktorů. Kromě funkce vyzvánění a upozorňování (příchozí SMS, mail, chat zpráva na GTalku, nadcházející událost v kalendáři, příchozí hovor…) nevidím žádné jiné, opodstatněné využití.

Jak to vidíte vy?

Proč jsem nezůstal v Linuxovém světě

S ohledem na to, jak v poslední době roste význam Linuxu v oblasti operačních systémů, jsem se i já, někdejší uživatel Win98, WinXP a Vist zkusil ponořit do přátelského Linuxového prostředí.
Protože jsem si kdysi nechal poslat zdarma plnou krabici CDček s distribucemi založenými na Ubuntu (Kubuntu, Edubuntu a čisté Ubuntu) a koneckonců jsem zaregistroval rozšířenost této distribuce na nedávném LinuxExpu a u několika svých tučňákových přátel, zvolil jsem tuto distribuci.

Počítal jsem s tím, že přechodem na tuto platformu mnoho ztratím, ovšem nepočítal jsem s tím, že toho bude tolik. Zde jsou mé důvody, proč u mě, jako uživatele, Linux neuspěl:

1. Neúplná, nebo hodně špatná podpora grafických karet od ATI
• Dosud jsem nebyl schopen korektně připojit ke svému notebooku externí LCD monitor na stole
• Z nějakého důvodu (pravděpodobně po instalaci nějakého "zlobivého" balíku) mi všechna videa problikávala černou plochou a nedalo se na nic dívat
2. Nenašel jsem žádný dvou-okenní správce souborů, který by mohl konkurovat Total Commanderu
3. Po probuzení ze spánku často nepochopitelně některé věci, které měly fungovat, nefungovaly a naopak. Např. spojení do sítě (wifi) kolabovalo a zbytečně byla trvale zapnutá integrovaná webkamera.
4. Nebyl jsem schopen rozchodit zvukovou kartu tak, aby při zapojení sluchátek do "frontend panelu" zmlkly repráčky v notebooku.

Co bych rozhodně Linuxu přičetl k dobru je skvělá přátelská komunita a samozřejmě celá idea vytvářet něco takového zdarma pro zbytek světa. Z technického hlediska mně po přechodu zpátky na Windows bude chybět především:

1. celý princip balíčkovacího systému a repositářů (spousta užitečného softwaru zdarma)
2. rychlost a jednoduchost Sun VirtualBoxu (kam se na něj hrabe neohrabaný MS Virtual PC)
3. Absolutně volná ruka, co se modifikace systému týká (prostřednictvím konzole)
4. Hlava bez starostí ohledně licencování

K poslednímu bodu je třeba zmínit, že třeba MS pořádá přednášky na pouze na téma "Licence"... což asi hovoří za vše... :-)

Nelituji toho, že jsem Linux jako uživatel vyzkoušel a nasbírané zkušenosti a znalosti určitě někdy zúročím.
Minimálně můj domácí server pojede na OpenSUSE stále a nehodlám zde OS měnit. Prostřednictvím černobílé konzole mi Linux vyhovuje. :-)

Závěrem:
Jako správce serveru říkám za Linux jednoznačně ANO.
Jako poměrně náročný uživatel, vývojář a člověk, který nechce zůstat v tomto směru geekem (který pro jednu fci překopá celé jádro systému) říkám NE.

Můj život s T-Mobile G1

Jsem k dnešku již několik týdnů převážně spokojeným vlastníkem mazlíka jménem T-Mobile G1, prvního telefonu s Androidem, skvělého počinu od HTC - HTC Dream. Pokud je mi známo, na trhu jsou dvě barevná provedení - černé a bílé. U nás v ČR je oficiálně k dostání pouze bílá varianta (alespoň zatím). Je možné, že pod názvem G1 se prodává pouze bílá varianta, osobně mi nyní taky není moc jasné, proč je černá varianta dostupná jako zvláštní produkt na stránkách HTC. V každém případě je to zcela určitě identický přístroj s jinou barvou. Rád bych zde stručně popsal, co mě na G1čce zaujalo a co mě případně vadí. Vlastnosti telefonu se pokusím srovnat s vlastnostmi současných telefonů obdobné třídy v podobné cenové relaci.

kompletní sync s důležitými Googlími službami	Některé telefony mohou mít problém i s běžným syncem Kalendáře, o offline dostupnosti posledních mailů raději nemluvím…
dotykový kapacitní displej – reaguje pouze na dotyk prstu	Běžné odporové displeje reagující v podstatě na tlak se mohou dříve opotřebovat a hůře se ovládají.
hardwarová QWERTY klávesnice – osobně jsem zaznamenal podstatný rychlostní nárůst při psaní SMSek (zatím s ní nelze psát diakritická znaménka – vzhledem k tomu, že do Androida zatím neexistuje čeština, je to vcelku logické)	Zkoušel jsem několik telefonů s dotykovým displejem a SW klávesnicí. Na žádném z nich se nedá hovořit o zlepšení pohodlí při psaní – většinou je problém s tím se trefit na konkrétní písmena a hlavně klávesnice zcela zbytečně zabírá půlku celého displeje.
platforma Android – open-source počin posvěcený Googlem – jistota široké vývojářské komunity a mnoha užitečných aplikací zcela zdarma	Většinu aplikací pro Applí iPhone je třeba si zaplatit. U Javových aplikací mohou být potíže s kompatibilitou mezi jednotlivými přístroji. Symbian je pro mě sice nedostatečně probádáná oblast, ale subjektivně je to nemotorná a pomalá záležitost.
Trackball – výborná věc, pokud potřebujete mířit přesněji, než dovolí dotykový displej	Většina telefonů, když už disponuje dotykovým displejem, má afaik pouze tento ovládací prvek, který ne vždy může být přesný.
Jedinečný způsob vyklápění displeje (odkrývání klávesnice) – vykývnutí Zaznamanal jsem nepatrné vrzání při tlačení kolmo na displej, ale v běžném užívání mi to nijak nevadí (při vyklápění a zaklápění to prakticky není poznat).	Životnost kolejniček (u výsuvných telefonů) nemusí být dlouhá, především pokud jde o jejich konečné „pojistky“, které udržují telefon v poloze před a po vysunutí. O V-čcích ani nemluvím …
GPS navigace - bohužel zatím neexistuje aplikace s vlastními (off-line dostupnými) mapovými podklady, všechny existující aplikace jsou založené na API Google Maps (stahují všechny podklady z internetu). Prozatímní berličkou může být třeba 2.verze AndNav, která umí předem stáhnout mapy pro konkrétní trasu a použít je offline.	Nokia má pro Symbian docela vyhovující aplikaci včetně mapových podkladů. Na Androidu to je imho jen otázka času.
Nabíječka s koncovkou miniUSB	Šušká se, že by evropská komise chtěla v budoucnu sjednotit nabíječky mobilních zařízení – právě na miniUSB, G1čka s tím již počítá…
USB sluchátka	Asi by byl ideálnější 3,5mm jack, ale osobně (třeba kvůli kapacitě paměti a především baterie) nepoužívám svůj telefon jako MP3ku, od toho mám skutečný přehrávač – iPod. Jednoduše řečeno, sluchátka zůstala v krabici v takovém stavu, v jakém jsem je koupil :)
3Mpix fotoaparát	Vlastníci Nokií N95 (s 5Mpix) rádi užívají tento argument při porovnávání s G1čkou. Přesto jsem nikdy nepočítal a ani do budoucna nepočítám, že kvalita fotek z telefonů se bude nechat srovnávat s kvalitou fotek z dnešních digitálů (8Mpix a více). Na opravdové focení jsem mobil nikdy nepoužil.
Zabezpečení telefonu – „draw a pattern“	Revoluce v zamykání telefonu – spojujte 9 teček na displeji podle své vůle.
Vodováhové čidlo – nepoužívá se tam, kde nemá	Spousta telefonů, které mají toto čidlo jej (zcela zbytečně) používají tam, kde to imho není zrovna vhodné – např. otáčení displeje při natočení telefonu. „Jak má telefon vědět, jak natočit displej, když telefon leží na stole?“ – u G1čky se otočení displeje definuje pomocí vysunutí displeje – opravdu jen když chcete vy, ne když chce telefon
ROM 256MB - vzhledem k tomu, že standartně se aplikace instalují na ROM je to poměrně málo, pokud chcete experimentovat s více aplikacemi naráz; RAM 192MB - vyjímečně se mi stane (většinou to souvisí s navštívením nějakého webu via Browser) že paměť jednoduše nestíhá a nabídne tvrdé shození aplikace. Teoreticky je možné to řešit hacknutím G1čky (získání rootovských práv) - poté už lze aplikace ukládat na microSD kartu.	Nevím bohužel o žádném telefonu, který by zvládal pořádnou platformu a spolehlivě (dostatečná rezerva na RAM a ROM).
kapacita baterie - 1150mAh - jestliže bych počítal, že budu denně hojně využívat GPRS/EDGE, hodila by se vyšší	iPhone - 1230mAh, Samsung Omnia -1440mAh, N95ka - 1200mAh...
Wifi - Android zatím bohužel nezvládá u standardu WPA2 šifrování AES. Přesto, že to je nestandartní typ šifrování, používají jej u nás ve škole...	Většina jiných telefonů s tím problémy nemá (N95). Vzhledem k tomu, že to je softwarová záležitost, je pouze otázkou času, kdy vyjde update, který tento nepříjemný bug opraví.

Pokud bych měl shrnout vlastnosti, které vadí mě osobně, bylo by to asi omezení pamětí RAM a ROM.

V plánovaném pokračování článku o G1čce, resp. spíše více Androidu bych rád probral aplikace, které používám a nastínil jejich přínos pro mě.